Zelené hnojení

Na zelené hnojení můžeme využít jednoleté rostliny s krátkým vegetačním obdobím, například hořčici, hrách, pelušku či oves,…. Rostliny na zelené hnojení bychom měli zapracovat mělce do půdy nejpozději začátkem prosince, aby se do jara dobře rozložily. Pokud to nestačíme a porost na záhonu zmrzne, můžeme ho tam nechat až do jara. Vytvoří na půdě ochrannou vrstvu, jejíž zbytky na jaře zapravíme do půdy. Zelené hnojení obohacuje půdu o humus a chrání ji před erozí.

Zelené hnojení není jen forma hnojiva (vikvovité rostliny, které poutají dusík), nýbrž i možností, jak zlepšovat půdu.Tím stimulujeme půdní organismy v jejich činnosti a vzniká humus. Ten na sebe váže živiny a chrání je před vyplavováním, zásobení půdy vodou se zlepšuje. Lehké půdy mohou v důsledku přísunu humusu poutat více vody a těžké půdy jsou propustnější. Tak přirozeným způsobem zlepšujeme fyzikální stav půdy. Využívá se jako meziplodina, kdy se do půdy dostává snadno rozložitelná organická hmota stimulující biologické pochody v půdě.

Rovněž poutání živin z půdy v biomase meziplodin v období, kdy dochází k nejvyšším ztrátám živin vyplavováním, přispívá k lepšímu hospodaření s živinami a omezuje znečišťování vodních zdrojů. Proto mají meziplodiny významnou funkci i v ochranných pásmech vodních zdrojů. Zelené hnojení využíváme tak, abychom nenechávali nikdy volnou půdu (větrná vodní eroze – odnos humusu, zúrodňující vrstvy, protože je nejlehčí). Například začátkem léta po první sklizni, nebo po podzimní sklizni a ponecháme rostliny v půdě až do jara.

V poslední době využívají zahrádkáři na zelené hnojení po sklizni raných brambor také jílek jednoletý. Tento jílek naroste do výšky až 50cm a kořenový systém do hloubky až 20cm. Po zapravení do půdy je plocha vhodná k dalšímu osázení bramborami. Doporučený výsev na 100m2 1-1,5kg

VÝZNAM ZELENÉHO HNOJENÍ

• je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit nejméně z 50 % chlévský hnůj nebo dodat do půdy snadno rozložitelnou organickou hmotu
• zlepšuje podmínky pro využití živin minerálních hnojiv
• při užší specializaci rostlinné výroby, zejména při zvýšeném pěstování obilovin, odstraňuje částečně potíže vyplývající z nesprávného střídání plodin
• má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půd, na biologickou činnost a jiné vlastnosti (omezuje se neproduktivní výpar, je narušována přirozená ulehlost)
• rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemísťují živiny ze spodních vrstev do ornice (remobilizace živin)
• při použití motýlokvětých rostlin je půda obohacována o dusík (30-50 kg.ha-1) • umožňuje lepší rozklad a využití slámy při jejím zaorávání
• chrání půdu před větrnou a vodní erozí – hlavně na otevřených rovinách (větrná), na svazích (vodní)
• omezuje rozmnožování a růst plevelů – hlavně strniskové plodiny, dále v zaplevelených sadech hustý výsev na zelené hnojení potlačuje růst plevelů zastíněním. Jako nevýhoda by se dala označit investice do osevu a čas strávený setím a zapravováním, ale to nám vyrovná investici do zapravování živin jiným způsobem, které taky něco stojí. Běžně používané rostliny na zelené hnojení.